Judita Horváthová: On je ten pravý - 20. kapitola

Brenda uložila Jacka ke spánku a odešla do obývacího pokoje, kde se potkala s Jasonem. Všimla si, jak hezky je oblečený a upravený.

      „Sluší ti to, Jasone,“ pochválila ho ode dveří.

      „Děkuju, Bren. Mám rande s Amandou. Pozval jsem ji na večeři nedaleko přístavu, rád bych ji něčím pěkným překvapil, ale nevím...přemýšlím.“

      Brenda si všimla jeho nervózního obličeje a pousmála se: „Tak jí přines růži, to má ráda každá žena.“

      „To mám v plánu, ale nevím, co dál,“ upravoval si nešikovně kravatu. Brenda k němu přistoupila, když viděla, jak s tím zápasí. „Ukaž, pomůžu ti, takhle bys ji vázal až do rána.“

      „Díky. Tak co, napadá tě něco?“

      „Vydrž, přemýšlím. Říkáš, že budete kousek od přístavu?“

      „Ano.“

      „Tak proč si nepronajmeš nějakou hezkou jachtu a nevezmeš ji na romantickou projížďku po jezeře? Určitě by se jí to líbilo, západ slunce nebo šepot vody oslní každou ženu. Věř mi.“

      „To zní dobře, že mě to nenapadlo dřív,“ poškrábal se zamyšleně na bradě a podíval se na hodinky. „No jo, ale na to už je moc pozdě, nestihnu ji objednat. Za půl hodiny mám být v restauraci.“

      „Hm...něco mě napadlo,“ řekla a pousmála se. „Vím, kde bys rychle sehnal jachtu. Zavolej Kevinovi, určitě ti rád vyhoví.“

      „Myslíš? Teď večer? Myslím, že je pozdě.“

      „Vždyť není tolik hodin a v osm stejně přijde sem.“

      Jasona to zřetelně překvapilo. „Přijde sem? Dnes večer?“

      „Ano, dnes večer. Tak mu zavolej.“

      „Dobře, zavolám, a vy dva máte rande? Nebo...“

      Brenda zavrtěla hlavou. „Žádné rande, přijde, abychom si promluvili, nic víc.“

      „Tak to je vážné, doufám, že si promluvíte rozumně a-“ Brenda ho přerušila tím, že zvedla telefon a podávala mu ho. „Zavolej mu a na nic se mě, prosím, nevyptávej. Tentokrát si všechno vyřídím sama.“

      „Jsi plná odhodlání. Kéž by ses rozhodla správně. Abys byla konečně šťastná a Jack taky.“

      Brenda se nadechla: „Já vím, já vím, hlavně až mu budeš volat, o ničem se, prosím, nezmiňuj.“ Cítila se nesvá. Jason souhlasil a zavolal Kevinovi. Když se s ním domluvil na vypůjčení jachty, pohlédl vesele na Brendu. „Dohodnuto. Perfektní, nevím, co bych si bez tebe počal. Teď už musím jet, nebo přijedu pozdě.“

      „Pozdravuj ode mě Amandu a užij si hezký večer.“ Jason se zastavil, Brendu políbil na tvář a pohlédl jí zpříma do očí: „Hodně štěstí, sestřičko.“

      „Děkuju ti, bráško.“

      Brenda se vrátila do svého pokoje a posadila se před noční stolek. Hleděla na sebe do zrcadla, byla neklidná. S myšlenkami na Kevina vstala a otevřela šatní skříň. Vytáhla si na postel několik kousků oblečení a přemýšlela, co si vezme na sebe. Vybrala si hezký komplet sukně a halenky, přiložila si ho k tělu a podívala se na sebe do zrcadla. To ne, vypadala bych jako nějaká sekretářka, řekla si a posadila se na postel. Hleděla několik minut do skříně a všimla si hezkých bílých kalhot, které si koupila u Emily v obchodě. K tomu si vybrala vkusnou bílou blůzku s kulatým výstřihem zdobeným volánky. Světlé vlasy si natočila do velkých vln a decentně se nalíčila. Když byla připravená, postavila se před zrcadlo. Nebyla si svou volbou jistá, ale nakonec se rozhodla, že si to nechá, a odešla se podívat na Jacka.

      Jacob spokojeně spinkal. Stála u postýlky a pozorovala ho s něhou v očích. Při tom se jí hlavou honily různé myšlenky. Bude si chtít promluvit o nás dvou. Zamyšleně se posadila na pohovku. „Ach, Jacku, kam až jsem to došla? Co když se mýlím? Co když mi tvůj tatínek bude chtít říct úplně něco jiného? Může to být opak všeho a mně to potom zlomí srdce,“ povídala si se svým spícím synkem.

      Kevin dojel k Jasonovu domu, otevřela mu služebná. „Dobrý večer, je Brenda doma?“

      „Ano, vydržte chviličku, hned ji zavolám.“

      Brenda vyšla z Jackova pokoje a měla namířeno do jídelny, když vtom ji nahoře v patře zastavila služebná. „Slečno Adamsová, máte návštěvu, čeká na vás dole,“ oznámila mladá služka. Brenda se zarazila, cítila, jak se jí zrychluje tep a přikývla.

      „Jistě, hned tam jdu, děkuju,“ kráčela ke schodišti. Bože, dej mi sílu, říkala si v duchu. Když ho zahlédla stát dole v hale, zastavila se, jako by ji zasáhl šíp přímo do hrudi. Scházela po schodech a Kevin na ni hleděl s obdivem ve tváři. „Ahoj. Sluší ti to.“

      „Děkuju, i tobě, docela jsi mě překvapil.“

      Měl na sobě ošoupané modré džíny a černou koženou bundu. „Naposled jsem tě viděla v džínách, když ...“ Zarazila se.

„Když jsem tě pozval na první rande?“ odvážil se vyslovit. Brenda jen přikývla.

Kevin od ní stál jen necelý metr a hleděl jí upřeně do očí. „Půjdeme do obývacího pokoje?“ nervózně nadhodila.

      „Dobře,“ přikývl a ustoupil jí, aby mohla projít.

      „Můžu ti nabídnout něco k pití?“ řekla, když vešli do pokoje.

      „Děkuju, dal bych si trochu vody.“ Brenda přistoupila k mini baru a nalila do dvou sklenic minerálku.

      „Jacob spinká?“ zeptal se a svlékl si bundu.

      „Ano, spinká.“ Podala mu skleničku a nenápadně si ho prohlédla. V přiléhavé bílé košili vypadal přitažlivě. „Asi před dvěma hodinami mi volal Jason a zamluvil si u mě jachtu,“ řekl potěšeně a posadil se naproti ní.

      „Ano, já vím, stála jsem u něho, když ti volal, chtěl překvapit Amandu.“

      „Věřím, že se mu to podaří. Výjezd v noci je úchvatný.“

      „To ti věřím, jsi učiněný znalec.“

      Kevin pochopil, kam svými slovy Brenda míří: „Nejsem znalec, Brendo, víš moc dobře, že můj přístav a vyjížďky patří k mému životu. Mám to rád.“

      „Jistěže to vím. Jen jsem o tobě měla jiné mínění, když jsi mě tam vzal poprvé a ukázal mi majitelovu loď.“

      Kevin sklopil oči k zemi a pak k ní vzhlédl. „Nechtěl jsem tě obelhat, Brendo. Tolik mě to mrzelo, pořád jsem si to vyčítal. Každý náš společný den jsem si plánoval, jak ti to říct, ale...“ raději se odmlčel.

      „Ale co? Kevine, jestli sis přišel promluvit o tomhle, tak na to rovnou zapomeň. Nechci se k tomu vracet.“

      „Proč se tomu vyhýbáš? Proč si mě nechceš vyslechnout?“ hleděl jí nechápavě do očí. Nedokázala se od jeho pronikavého pohledu odvrátit. „Chci to vysvětlit. Chci, abys věděla, že nebyl můj záměr ti ublížit. Nechtěl jsem ti to zatajit, nechtěl jsem ti lhát,“ postavil se a zapřel se rukama o křeslo.

      „Ale udělal jsi to. Věřila jsem ti každé slovo. Ať to bylo jakkoliv, zklamal jsi mou veškerou důvěru, rozumíš? Nikdy jsem se necítila hůř...“ Svíralo se jí srdce a do očí se jí draly slzy. Chtěla být silná, nechtěla se před ním ponížit pláčem, a tak se postavila, aby se mohla projít a zadržet tak své pocity. Kevin se na ni nedokázal jen tak dívat a přistoupil k ní. „Brendo, opravdu mě to všechno mrzí, kdybych to mohl všechno vrátit, věř mi, že bych to rád udělal,“ zdůraznil za jejími zády. „Ale nepřišel jsem, abych se ospravedlňoval. Chtěl bych si promluvit o nás...o tom, co bude dál.“ Brenda slyšela tlukot vlastního srdce, musela o kousek odstoupit a otočila se. „Co by s námi mělo být dál? Kevine...já...“ přestala mluvit, když se k ní přiblížil.

      „Přišel jsem ti něco nabídnout, Brendo.“ Podívala se mu do vážných očí. „Chtěl bych, abyste se ke mně nastěhovali. Chci mít svého syna u sebe, vychovávat ho a dát mu vše, jak se patří. Otcovskou lásku mu jenom návštěvami nenahradím.“

      Brenda se na něj zaskočeně dívala. „Ty mi nabízíš-“ Kevin ji nenechal doříct větu a pokračoval: „Nechci na tebe naléhat, ale je to jediný způsob, Brendo. Dej nám znovu šanci být šťastní. Stále jsme nic neztratili. Jack je ještě malý, chci být u toho, až začne chodit, až vysloví první slovo. Chci to všechno sdílet s vámi.“

      Jeho hlas i pohled byly tak přesvědčivé, že málem přikývla a řekla ano. „Já...to nejde, Kevine,“ sklopila oči a snažila se si ho neprohlížet. Nervózně přešla na druhou stranu. „To nedává smysl, nemohu se k tobě jen tak nastěhovat...my dva-“

      „Si cestu k sobě opět najdeme,“ dodal za ni. Brenda stála zmateně u okna a opírala se boky o parapet. Pomalými kroky se k ní blížil a při tom říkal: „Pochop, že můj syn nebyl jediným důvodem, proč jsem vás hledal.“ Zastavil se pár kroků před ní. Hleděl jí hluboce do očí a pokračoval: „Od chvíle, kdy jsi odešla z mé kanceláře, jsem na tebe nedokázal přestat myslet. Celý ten dlouhý čas jsem zpytoval svědomí, proč jsem tě nechal odejít. Dovol mi, abych mohl napravit, co jsem zkazil.“ Tentokrát stál jen pár centimetrů od ní. Brenda měla oči plné slz. Srdce mu bilo tak rychle, že si myslel, že mu vyskočí z hrudi. Dotkl se rukou její tváře, musela zadržet dech, ale slzy neudržela, stékaly jí po tvářích. „Brendo,“ lítostivě zašeptal a setřel jí palcem slzu. Pomalu se k ní nakláněl. Cítila, jak se jí podlamují kolena a jak jí slábne celé tělo. Něžně se dotýkal jejích rtů a při tom ji hladil po tváři. Nedokázala se ubránit svým citům ani touze ho obejmout a polibky mu vracet. Kevin ji k sobě přitiskl, vjel jí rukou do vlasů a vášnivě ji políbil. V té chvíli na nic nemyslela, poddala se touze a přála si, aby ta neskutečně nádherná chvíle nikdy neskončila.

      Kevin ji vnímal všemi smysly, pomalu jí rukou sjížděl po zádech a znovu si ji k sobě přitiskl. Pocit, že se jí může znovu dotýkat a cítit její vůni, v něm vyvolal neovladatelnou touhu. Začal ji líbat na krku, na lícní kosti a při tom jí pomalu hrnul jeden díl halenky z ramene. Něžně ji hladil po zádech; tolik jí chyběl dotek jeho ruky! Cítila, jak se jí do těla vlévá horko a poddala se vášni stejně jako on. Po malé chvíli jí pohlédl hluboce do očí, jako by jí tím pohledem chtěl dát najevo veškeré své city a znovu se ujal jejích rtů. „Brendo, bože, Brendo,“ zašeptal. „Už je to tak dávno. Tolik jsem tě postrádal,“ chytil ji při tom za boky a přitiskl si ji k sobě. Uvědomila si, jak moc po ní Kevin touží, a pomalu se od něj odtahovala. „Kevine...“ chtěla říct, aby přestal, ale stále ji svou něžnou naléhavostí ovládal. „Kevine, počkej,“ vyslovila nakonec rázně. „To nemůžeme, to nejde.“

      Kevin jí pohlédl do očí. „Jistě, chápu... Promiň.“ Okamžitě se z toho vášnivého transu probudil.

      „Nemusíš se omlouvat, taky jsem se nechala unést.“ Kevin ji stále držel kolem pasu a pomalu ji pouštěl. Upřeně na sebe hleděli, touha a vášeň je pořád spojovala.

      „Už bych asi měl jít, je pozdě.“

      Pořád stáli těsně u sebe. Brenda sklopila oči k zemi. Kevin se dotkl rukou její brady a přizvedl jí tvář, zadíval se jí do očí a řekl: „Nikdy ti už neublížím, Brendo. Už nikdy se tě nevzdám. Věř mi.“ Brendě se znovu leskly oči od slz, nedokázala mu na to nic odpovědět. Položil jí svou dlaň na tvář a pohladil ji. „Už pojedu,“ vydechl a odstoupil od ní. Cítila, jako by ji opouštěla její vlastní duše, teplo, které ji hřálo na těle, pomalu ustoupilo s ním. Přikročil k pohovce, aby si vzal bundu a zmateně se otočil ke dveřím. „Doprovodím tě,“ řekla provinile a vykročila k němu.

      Kevin se zastavil přede dveřmi: „Budeš o mé nabídce uvažovat, Brendo?“ Zkoumavě se na ni podíval. „Ano, budu o ní uvažovat.“

      „Doufám, že to nebude trvat déle jak rok,“ zažertoval. Brenda se také pousmála a zavrtěla hlavou. „Ne, to určitě ne.“ Najednou mezi nimi zavládlo ticho, po hale se rozléhal jen tikot velikých starožitných hodin na zdi. Kevin se nadechl a oblékl si bundu. „Tak já jedu,“ vyslovil neochotně. Chtěl se otočit ke dveřím, ale místo toho chytil Brendu za ruku a přitáhl si ji k sobě, aby ji mohl znovu políbit. Věnoval jí několik vášnivých polibků, přitiskl si ji sobě a obejmul ji.

      Sevřelo se jí srdce, ale nebylo to Kevinovým silným objetím. Bylo to jejími pocity. Jednou rukou ho držela kolem ramen a druhou kolem pasu. Cítila jeho vůni, která se mísila s pyžmem kožené bundy, které se držela, a měla pocit, že už nikdy v životě ji takovým způsobem nikdo neobejme. „Polib za mě Jacoba,“ rozloučil se. „Ahoj,“ odtáhl se od ní a odešel.

      Brenda zůstala stát v prázdné hale s pohledem na zavřené dveře. Zaslechla jen odjíždět auto. Netušila, proč to udělal, ani proč se na ni nepodíval, když odešel, ale jedním si jistá byla. Svými city. Posadila se v hale na schodiště a obejmula si rukama kolena. Seděla tam déle než půl hodiny a přemýšlela. Před očima si promítala každou jejich společnou vteřinu. Jeho slova i pohledy. Byla přesvědčená o tom, že svou nabídku myslel opravdu vážně.

      Další den byl Kevin ve své kanceláři, sepisoval důležité dokumenty a po chvíli se opřel o opěradlo svého pracovního křesla. Stále myslel na Brendu a jejich setkání. Pokaždé, když si vybavil chvíli, kdy ji políbil, pocítil silnou touhu a lásku. Nedokázal ani v klidu pracovat, nemohl myslet na nic jiného než na to, jak se Brenda rozhodne. Opřel si hlavu a přivřel oči, jako by relaxoval, ale přitom se utápěl v myšlenkách. Najednou ho ze zasnění probral zvonící telefon. Přisunul se ke stolu a přijal hovor. „Pane Larusso, na lince tři máte hovor, volá vám váš otec,“ oznámila mu sekretářka.

      „Jistě, přepojte mi ho. Ahoj tati, děje se něco?“

      „Kdepak, Kevine. Copak ti tvůj otec nemůže zavolat?“

      „Ovšemže, jen jsi mě překvapil. Moc často mi do kanceláře nevoláš.“

      „No to máš pravdu, víš, že tě při práci nerad ruším.“

      „Ano, to vím. Tak co máš na srdci, tati?“

      „Mám veliké překvapení, Kevine. Pozítří přijede někdo, kdo nám dlouhou dobu scházel. A schválně jestli uhádneš, kdopak to bude?“ Kevin se podivil nadšenému hlasu svého otce a na vteřinu se zamyslel. Pak nevěřícně vyslovil: „Kdo jiný by nám tak scházel než Christopher, tati. Uhodl jsem to správně?“

      „Ano, Kevine, pozítří přiletí domů, už napořád.“

      „Opravdu? Ale jak je to možné? Oni ho už propustili?“ Cítil obrovský tlak radosti na srdci.

      „Ano, propustili ho. Ukončil veškeré mise. Můj syn přijede domů.“

      „Bože, tati, ani nevíš, jak jsem z tvé zprávy nadšený. Po práci se u vás hned zastavím a všechno mi povíš, ano?“

      „Dobře, synku, budeme na tebe s maminkou čekat. Nemůžu tomu uvěřit,“ šťastně si oddechl.

      „Kolem třetí budu u vás, tati.“

      „Dobře, synku, tak zatím ahoj.“

      Kevin zavěsil a s úsměvem se opřel. Přijede mi brácha! Radostně se zamyslel a hned se vrátil k práci. Hleděl do papírů a usmíval se. Už se těším, až mu představím svého syna a... „Brendu,“ nahlas vyslovil její jméno.

      Brenda seděla s Jasonem a Amandou na zahradě. Byl nádherný slunečný den, nebe bez jediného mráčku. Pozorovali Jacka, který seděl jen v pleně a v kloboučku na dece a hrál si. Při tom si povídali a popíjeli ledový čaj. Amanda jí vyprávěla, jak ji Jason příjemně překvapil s večeří a s projížďkou po jezeře. Potom se Jason opřel o zahradní houpačku a podíval se na Brendu: „A jak jste dopadli včera vy s Kevinem, Brendo?“ Brendě trochu opadl úsměv: „Dobře. Promluvili jsme si.“

      Jason její odpověď nechápal, všiml si jejího neobvyklého výrazu a zeptal se: „Takže to znamená, že jste se udobřili? Nebo...“ dál nepokračoval a pozoroval ji.

      „Půjdu za Jackem, klidně si promluvte,“ navrhla Amanda, když si všimla Brendina vážného výrazu.

      „Ne, ne. Nikam nemusíš odcházet, Amando. O nic nejde, jen klidně seď,“ řekla jí Brenda a pousmála se na ni.

      „Jestli se o tom nechceš bavit, Bren, tak mi to řekni, já to pochopím,“ pokračoval Jason.

      „Kevin po mně chce, abych se k němu nastěhovala,“ odhodlala se nakonec. Jasonovi zkameněl obličej, ale ihned svůj výraz změnil a usmál se na ni. Brenda udiveně zavrtěla hlavou. „Proč se usmíváš, Jasone?“

      „Protože je to přesně to, co jsem čekal, že mi povíš. Konečně se k něčemu má.“ „Jak to myslíš?“ nevěřila vlastním uším.

      „Omluvte mě, dojdu si na toaletu,“ postavila se Amanda.

      „Zlato, nemusíš odcházet, Brenda před tebou přece nic netají,“ pohlédl na ni Jason.

      „Já vím, že ne. Ale musím,“ pousmála se. A když odešla, podíval se Jason na Brendu a řekl: „Brendo, už delší dobu vás dva sleduju a všiml jsem si vaší náklonnosti. Máte se rádi, ani jeden z vás to nemůže popřít. Tak už se tomu nebraň, sestřičko. Víš, že bych ti takové věci neříkal, ale když ho odmítneš, uděláš tím svoji největší životní chybu. Nechci se ti plést do života, ale nemůžu se na to dívat. Pokud ho pořád miluješ, udělej to. Já se na tebe nebudu zlobit, když odejdeš, naopak budu rád, když budeš šťastná. Nás dva už přece nikdo nemůže rozdělit,“ pokusil se ji trochu rozesmát. Brenda měla na rtech lehký úsměv, dívala se na něj a kývala hlavou. „Nemusíš mi teď odpovídat, jen o tom popřemýšlej,“ ještě dodal. Amanda se zrovna vrátila a posadila se na deku k Jackovi. Jason se na ni díval s láskou v očích a pak mrknul na Brendu. Její tvář vypadala zamyšleně. Jason ji chtěl trochu rozptýlit, a tak navrhl: „Dostal jsem dobrý nápad, děvčata. Co kdybychom to tu sbalili a přemístili se na druhou stranu zahrady k bazénu? Jack určitě uvítá trochu osvěžení a legrace.“ Brenda se na něj pousmála, svého bratra měla dobře přečteného. Postavila se a řekla: „Já mám taky jeden nápad,“ podívala se na Amandu a pokračovala, „a co kdybyste si vzali Jacka do bazénu sami? Já nepůjdu, odskočila bych si na chvíli do centra za Emily.“

      „Mně to vadit nebude,“ řekla Amanda. Jason se na ni podíval a také odpověděl: „Jak myslíš, my si to s Jackem užijeme.“

      „Budu pryč jen hodinku.“

      „Nemusíš pospíchat, umím se o Jacka postarat.“

      „Já vím, Jasone, ale určitě se nezdržím.“

      „Jen jdi, sestřičko,“ pobídl ji.

      „Tvoje sestra je velmi zamyšlená, myslíš, že se rozhodne správně?“ zeptala se Amanda chvilku poté, co Brenda odešla.

      „Doufám, že ano. Nedokázal bych si představit její život bez Kevina. Jsou pro sebe jako stvoření a Jack potřebuje svého otce.“ Amanda se na něj pousmála. „Jsi moc milý, Jasone.“ Jason se také usmál, přikročil k ní a políbil ji. Pak vzal Jacka do náručí. „Pojďme, připravíme kluka do vody.“ Amanda přikývla a jako v oblacích kráčela vedle něj.

      Brenda svou nejlepší kamarádku v obchodě nezastihla, a tak jí zavolala. „Ahoj, Emily, kdepak jsi? Jsem u tebe v obchodě, ale máš dnes zavřeno.“

      „Ahoj, Brendo, jsem v nemocnici u doktora.“

      „Stalo se ti něco? Jsi v pořádku?“

      „Ano, jsem. Mám pro tebe milé překvapení. Jsem těhotná, Brendo.“ Brenda se rozzářeně usmála. „Opravdu, Emily?“

      „Ano, jsem tak nadšená, Brendo, nemůžu tomu uvěřit!“

      „Moc ti blahopřeji. Mám z toho obrovskou radost. A co Tod? Už o tom ví?“

      „Ano, je tu se mnou, pozdravuje tě, je z té noviny nadšený.“

      „Ach, Emily, moc vám to přeju!“ jásala Brenda.

      „Děkuju. Nezlob se, Bren, ale už musím do ordinace.“

      „V pořádku, tak se opatruj, kamarádko, až budeš mít čas, tak se stavte.“

      „Stavíme. A počkej, Bren, jak se vede tobě? Jsi v pohodě?“

      „Jistě, pročpak?“

      „Já jen, že máš nějaký divný hlas. Určitě je všechno ok?“

      „To se ti jen zdá, jsem jen rozrušená štěstím.“

      „No dobře, věřím ti. Ale kdybys náhodou něco potřebovala, nějakou kamarádskou radu, víš, na koho se máš obrátit?“

      „Ovšemže vím, tak se měj zatím hezky.“

      „Ty taky. Když to vyjde, tak se zítra stavím.“

      „Budu moc ráda, tak pa,“ rozloučila se s ní. Cítila potřebu si s někým promluvit, svěřit se se svými pocity, ale nechtěla Emily ničím zatěžovat. Obzvlášť, když se dozvěděla tak hezkou zprávu. Nakonec se rozhodla, že se se vším, co se jí děje v mysli i v srdci, vypořádá sama.

      Den uběhl dost rychle, blížil se večer a Brenda zůstala v domě opět sama. Jason jel k Amandě a Jacob spinkal. Brenda se procházela po domě, chvíli seděla v jídelně, pak zase odešla do obývacího pokoje. Služebnictvo poslala domů, a tak si udělala jahodový koktejl a posadila se ke krbu. Hleděla do plamenů a poslouchala své oblíbené písně od Dixie Chicks, které jí věnoval Kevin. Zamyslela se nad všemi věcmi, které se jí přihodily od chvíle, kdy poprvé přijela do Detroitu. Vzpomínala, co prožila v Minnesotě, jaké byly její plány a jak se těšila, až pozná pravý svět. Její životní priority ji zklamaly. Uvědomila si, že viděla všechno jinýma očima; že to byly nereálné představy. Každá chvíle prožitá s Kevinem jí připadala pohádková, i když předstíral, že je někdo jiný. Uvědomila si, že jí jeho postavení nevadí, že jí vlastně nikdy nevadilo, jen ji bolela jeho zrada, za kterou krutě pykala, když odjela z Detroitu. Snažila se vymazat všechny zlé vzpomínky z paměti a najednou si uvědomila, že už to dávno udělala. To ji ovládala bolest na srdci, která v ní doznívala. Návratem Kevina se vše změnilo. Došlo jí, že jí nic nechybí, měla svého synka, milujícího bratra, přátele. Před očima se jí objevili Kevinovi rodiče, kteří jí ukázali, jaké by to mohlo být, kdyby byli opravdická rodina. Před očima měla svého syna, který je v jejich společnosti šťastný a spokojený a oni ho mají moc rádi. Dokonce mají rádi i mě, došlo jí. A co Kevin? zeptala se sama sebe v duchu. Miluje svého syna, chce, abych se k němu nastěhovala. Uvědomila si, jak jí na něm záleží, jak ho velmi miluje. Rozbušilo se jí srdce. Po ničem jiném nikdy netoužila tolik jako pojeho lásce.

 

 

 

 



TOPlist