Iveta Kokyová: Imaginární pes / O rukono, so nane


Imaginární pes


Jak krásné odpoledne! Sestra se za mnou zastavila v práci. Zjevila se ve dveřích se svou tradičně velkou taškou. Kočovná žena tělem i duší, dbající tradic romského národa. Svým hlučným smíchem vylekala mého kolegu, který nabral dojmu, že se někam stěhuje. Následně mu vysvětlila, že taška obsahující hygienické potřeby, spodní prádlo, parfém, tři mobilní telefony nebo oblíbený hrnek na kávu je součástí jejího každodenního života. Když se nám podařilo zvědavého muže zdvořile vypoklonkovat z kanceláře, ptá se mě, co budeme dělat. „Milá sestřičko, byla bych moc ráda, kdybys jela se mnou domů. Uvaříme něco dobrého, posedíme u kafe a popovídáme si," odpovídám.

 

O chvíli později již nastupujeme do autobusu číslo dvanáct. Podařilo se mi probojovat se mezi důchodci a obsadit místa na čtyřce. V patách mi je sestra, která opět svojí rázovitostí nechtěně potloukla obří taškou dva malé školáky.

 

Naproti nám sedí dvě mladé studentky. Připomínají mi modelky z nějakého časopisu. Rudě nalíčené rty špulí na opodál postávající chlapce. Snažím se v make-upu připomínajícím spíše rozkydlou paštiku rozeznat obrysy jejich pravých tváří. Ale pletu se. To nejsou žádné magazínové modelky, ale jen namyšlená děvčata, jež čekají, až konečně vystoupí z autobusu, aby nemusely čichat pachy lidí různých věkových kategorií a snášet vražedné pohledy naštvaných spolucestujících, kteří pospíchající domů. Jejich výrazy byly tak odměřené a tvrdé, až jsem si sama pro sebe říkala, jak moc bych chtěla vidět jejich úsměv. Já sice z práce jezdím otrávená, ale humor mě nikdy neopouští - to se záhy potvrdilo.

 

Jak tak sedím naproti těm dvěma, napadlo mě vyzkoušet jejich smysl pro humor. S vážným výrazem ve tváři jsem náhle vykřikla: „Pusť mě, nech tu nohavici! Přestaň a neštěkej! No tak, příště už tě s sebou nikam nevezmu!" a skláním se při tom pod sedadla, kde jakoby napomínám svého psa. Okamžitě se stávám středem pozornosti. Nejvíce jsem upoutala, jak jsem měla v úmyslu, sedící osoby naproti mně. Podívaly se nechápavě jedna na druhou. Odhaduji, že jim běžela hlavou jediná myšlenka - ale vždyť, když nastupovala a sedala si, žádného psa neměla! Potlačovala jsem smích a pozorovala jejich výrazy. Každou chvíli jsem ale myslela, že vybuchnu pobavením.

 

Děvčata zmatená mým monologem udiveně zírala pod sedadla a snažila se objevit neposlušného psa. V tom se spustil spínač načasované bomby a vyhrkla jsem: „Imaginární pes, holky!" Najednou jsem spatřila, jak se z počátku namyšleně vypadajícím slečnám rozzářily oči a jejich smích přinesl celému autobusu hřejivý pocit. Hned jsem přehodnotila své počáteční mínění o těch dvou a opět se přesvědčila, že by člověk neměl mít předsudky.

 

Krátce na to ohlášená zastávka přinutila slečny k odchodu. Rozčarované novým zážitkem málem zakoply o pojízdnou tašku stařenky, která ji suverénně umístila do průchodu mezi sedadly, aby ji všichni museli překročit. Holky ještě honem otočily hlavy směrem k nám a nadšeně mi mávaly. Má sestra byla této neplánované scéně přítomna a stejně jako všichni ostatní i ona na mě ze začátku mlčky nechápavě hleděla. Jen její vytřeštěné oči napovídaly, co se jí honí hlavou - má sestra se zčista jasna pomátla! Zřejmě čekala na pointu tohoto dění. Při ní už ronila slzy velikosti jadérek granátového jablka, tloukla se rukou do stehen a v záchvatu smíchu málem spadla ze sedadla. Pronikavým ohlušujícím řehotem upoutala obecenstvo. Někteří cestující dokonce poodstoupili z uličky, aby nebránili v jejím případném pádu.

 

Ke mně domů jsme dojely v dobré náladě a úsměvy z našich tváří nezmizely po celý večer. Vaření nám šlo rychle od ruky, kávička chutnala a povídání trvalo dlouho do noci. Se sestrou máme nevyčerpatelná témata a především stále nové zážitky.

 

 

O rukono, so nane

 

Savo šukar palodilos! Mri pheň avľas pal ma andre buťi. Sikhaďas pes andro vudar peskra bara taškaha. Phirutňi džuvľi peskra voďaha, ľikerel romaňi paťiv. Peskre asabnaha daraďas avri le dženes so manca kerel buťi. Džanľas, hoj pes e phen cirdel. Minďar leske phenďas, so hin la andre taška, sa so kampel te thovel pes, gači, parfimos, trin telefoni abo jekh cikňi kučori pre kaveja, kada sa lake kampel perdal o dživipen. Te le romes, so kamel te džanel sa, čhiďam avri andral e kancelarija, phučľas mandar e pheň so keraha. „Pheňije, avavas bi rado, te bi manca avehas khere. Vareso lačho tavaha, bešaha paš e kaveja the daha peske duma," odphenďom.

 

Pal vajkeci minuti bešas pro autobusis čislos dešuduj. Maribnaha man domarďom maškar o džene u zabešľom o than pre štirka. Pal ma avel e pheň peskra bara taškaha, nakamindos demaďas duje čhavoren, so avenas andal e škola.

 

Anglal amende bešen duj terne rakľija (študentki). Leperen mange varesave modelken andal o ľil. Loľarde vušta sikhaven le raklenge, so terďon pašes. Kerav sar džanav, bo kamav andre rozmakhlo makhlo (make-up) te dikhel andre legri parsuna, lengre čačune muja. Na, nane avka ... oda nane ňisave modelki andal o ľil, ča rakľija, so hine barikane andre lende the užaren, sar džana tele pal o autobusis, kaj te na mušinen te šunel o khandipen savore dženendar the kaj te na dikhen murdaribnaskere dikhibena le dženendar, so siďaren khere. Lengre muja has ajse zorale the nalačhe, hoj korkori mange phenavas, sar kamavas bi te dikhel lengre asaben. The me phirav andal e buťi khere zuňimen, aľe o pherasa man na omukhen - kada pes paľis sikhaďas.

 

Sar avka mange bešav anglal ola duj barikane rakľija, avľas mange pre goďi te probaľinel či džanen te kerel pherasa. Kerďom važno muj the vičinďom: „Mukh man, ma cirde man cholovatar! Preačh te bašol! Imar tut manca na lava ňikhaj!" u banďarďi tel o sedački, kerav vika pre mro rukono. Minďar savore pre ma dikhen. Nekbuteder pre ma dikhen o džene, so bešen anglal mande. Dikhle o duj džeňa jekhe avres, na džanenas so pes ačhel. Gondoľinav mange, hoj lenge šereha džalas ča jekh gondolišagos - hem aľe, sar avľas andro autobusis the bešľas, ňisavo rukono la na has! Ľikeravas andre ma o asaben the thovavas jakha pal lengre muja. O asaben has sar časimen bomba, so sako minutaha šaj demela avri.

 

O prekvapimen rakľija, so šunde sar vičinďom, dikhenas tel o sedački the rodenas mire nalačhe rukones. Sar dikhľom hoj čalaďile, mukhľas pes avtomaticko časimen bomba the me demľom avri le lavenca: „Rakľale, oda načačipnaskero rukono!" Androda dikľom lengre rozlabarde jakha, peršo razostar dičhonas avri sar barikane rakľija, aľe lengro asaben anďas calone autobusiske tato šundo. Minďar mange gondolinďom vareso aver pal o rakľija the inke man dodžanľom, hoj le manušeske na kampel te mišľinel pal avrende ča nalačhes.

 

E zastavka has phenďi u o rakľija mušinde te džal tele pal o autobusis. Zdiliňarde oleha so predžide, maj demade le pindreha andre taška, so thoďas jekh phuri džeňi maškar o sedački, hoj la savore mušinen te predžal. Hem o phure džene avka keren, me mange mišľinav, hoj kada keren pre choľi, kaj te choľarel savoren andro autobisis. O rakľija sar džanas tele pal o autobusis ta visarnas o šere kija amende the kerenas le vasteha. Mri pheň paš kada savoreste has the perše pre ma bilaveskeri dikhelas u na džanelas, so pes ačhel sar sa aver džene. Ča lakre avriporade jakha phenenas, so lake predžal le šereha - miri phen ňisostar ňič diliňaľiľas! Talam užarlas so kalestar avla. Sar imar has pal savoreste, le bare asabnastar chudľas te rovel o apsa bare sar phaba, le vasteha pes marlas pal o pindro the maj peľas andre uľička pal e sedačka. Prekal peskre asabnaha, so minďar murdarel o kana, savore dikhenas ča pre late. Varesave džene lake gele pre sera, te bi kamelas te perel.

 

Lačhe asabnaha avľam ke ma khere the calo rat asahas. O taviben amenge džalas tel o vast, pijahas kaveja the dahas duma dži andre bari rat. Mra pheňaha hin amen furt pal soste te del duma the furt vareso nevo predživas.

 

 



TOPlist