Lenka Čenčová: Po dětech narostly mi špeky

Květinou vypíchnu Ti, lásko, oči

že za obočím vyroste Ti potom pomněnkové pole

a nad záňadřím neónové kříže

Lajla Žigová: Dřevěná kráva / Kaštuňi gurumňi

Byla nebyla jedna gádžovská vesnička. V ní žil i chudý Rom, neměl vůbec nic. Za to gádžové měli mnoho zvířat. Byl z toho velice smutný. A tak si jednou usmyslel, že si vyřeže dřevěnou krávu na kolečkách.

Irena Eliášová: Vánoční pohled

Opět jsou tu Vánoce. Najednou se celý svět zbláznil. Shon, nákupy a to hlavní: co pod stromek? Díky Bohu, to pro mě neplatí. Dárky už mám nachystané. A nákupy?

Agnesa Horváthová: Živý, nebo mrtvý / Džido, či mulo

Budu vám teď vyprávět pohádku, která se opravdu stala. Je tomu už hodně dávno, co v jedné vesnici žili Romové, jen staré rodiny, ale žily si docela dobře. Ctili zákon, který jim nedovoloval brát si ženy ani muže z okolních vesnic.

Ema Lásková: Láska se dneska špatně hledá

Jedna kapka, druhá kapka, třetí kapka... dívám se na sklo okna... venku prší. Je listopad, už pátej den prší a já mám hnusnej splín. Je mi smutno, neviděla jsem ho už tři týdny a ani se neozval.

Iveta Kokyová: Imaginární pes / O rukono, so nane

Jak krásné odpoledne! Sestra se za mnou zastavila v práci. Zjevila se ve dveřích se svou tradičně velkou taškou. Kočovná žena tělem i duší, dbající tradic romského národa. Svým hlučným smíchem vylekala mého kolegu, který nabral dojmu, že se někam stěhuje.

Marian Olah: Toluen

Dvě debutové básně v próze Mariana Olaha z Klášterce nad Ohří, který se ve své tvorbě věnuje jak hledání smyslu lidské existence, tak reflexi aktuálních problému lidí ve svém okolí.

Irena Eliášová: Nové sako

Venku je podobné počasí, jako moje nálada. Hrůza! Už celý týden prší a odporně fouká vítr. Nevím, jak to manželovi řeknu. Jak mu šetrně povědět, že se následující roky budu trápit nevýslovnou bolestí. Roky? Kdo ví, jestli se nějakých roků vůbec dožiju. Sakra!

Markéta Šestáková: Lila a páv

Daleko za městem mezi lesem a loukami byla malá vesnička. V té vesničce žila stará cikánka. Byla tak stará, že nikdo už vlastně nevěděl, kolik jí je let. Sedávala na zápraží své chatrné chýšky.

Roman Michalčík: Virtuos Gejzík

V malé cigánské osadě žila rodina - otec Jura, matka Jolana a jejich malý syn Gejzík. Chlapec se už na první pohled od ostatních dětí lišil.Chlapec se už na první pohled od ostatních dětí lišil.